Lyžařská dovolená za nejlepší ceny

Zcela mimořádné jsou naše smluvní ceny skipasů na skiarálech Helm, Plose, Gitschberg, Jochtal, Speikboden a Klausberg, slevy skipasů pro naše zákazníky zde dosahují až 40%.

Za lyžováním se dojíždí busem CK, v rozsahu 15 - 45 min., skipas kupujeme jednodenní na každý den zvlášť.

Pokud je v programu zájezdu plánována návštěva areálu Alta Badia nebo Val Gardena, které jsou součástí okruhu Sella ronda, je v ceně skipasu kalkulován pouze skipas lokální pro příslušné středisko. Pro realizaci okruhu Sella ronda je ten den zapotřebí zakoupit skipas Dolomiti Superski platný pro všechny skiareály kolem Sella rondy, a to za příplatek cca 10 euro.

Italské lyžařské středisko Kronplatz - Plan de Corones se nachází v severní části Dolomit, v oblasti Südtirol - Alto Adige, u města Bruneck - Brunico, cca 30 km od dálnice Brenner - Bolzano a je součástí společnosti Dolomiti Superski.

Kompaktní hora s převahou méně náročných, ale širokánských sjezdovek (celkem 105 km) oslní počtem kabinkových lanovek a bezprecedentní péčí o sjezdovky včetně ojedinělého výkonného systému zasněžování. Do údolních vesniček na úpatí stékají 4 dlouhé sjezdy, přičemž třešničkou pro experty je dvojice 5km černých sjezdovek Sylvester a Hernegg.

Kronplatz si tak právem přivlastňuje název "skiareál číslo 1 v jižním Tyrolsku" a heslo "vše pro lyžaře a zejména pro děti" je zde patrné ve všech směrech.

Sjezdovkový terén Kronplatzu má vše, co si můžete navymýšlet – superlehké modré ranveje na vrcholu, dlouhé červené do Olangu i příkré krpály spadající o 1 300 výškových metrů do Brunecku. Celý vrchlík hory je zejména z východní a jižní strany jednou velkou, denně žehlenou sjezdovkou, která budí dojem, že je širší než delší. Rostoucí návštěvnost si vyžaduje rozšiřování plochy – nedávno o pikantní, černou trať Piculin (odkud je možnost využít skibusovou linku do Alta Badie a na Sella Rondu).

Na severní straně stoupá z Reischachu na vrchol dvojice kapacitních kabinek, jež lemují dvě náročné pětikilometrové černé sjezdovky – klikatější Sylvester s neustále se měnícím sklonem a přímější, až dálniční Hernegg. V horní části se k nim přidává ještě široká červená ranvej, obsloužená další kabinkovou lanovkou (Gipfelbahn).

Navzdory sportovním parametrům těchto tratí je ale Kronplatz ideální horou pro pohodově-carvingové sjíždění – celá polovina sjezdové plochy, zejména na jihovýchodní straně spadající do Olangu a k průsmyku Furkelpass, je modročervená až modrá. Spodní třetina 6kilometrového sjezdu do Olangu je pak poctivě červená. Kratší černý slalomák se nachází na Furkelpassu, odkud sjíždí i dlouhá červeno-modrá trať až do St. Vigilu, kde navazují lanovky na pahorek Piz de Plaies s dominující příjemně členitou červenou tratí, ostrým černým slalomákem Erta a černou tratí Piculin s extrémně prudkou střední pasáží.

Hýčkanými návštěvníky jsou tu i děti. Pro ty nejmenší je přímo na vrcholku (v závětří restaurace, mající i velkorysý dětský salónek s vlastním menu) dětský park s figurkami, pokročilejší kličkují po slunném a prostorném svahu směrem na Olang. Na severním úpatí Kronplatzu je cvičná louka s dětskou kabinkovou lanovkou Korer-Express, podobně i na jihozápadním úpatí v St. Vigilu. Výukový program pro mrňata od 3 let je postaven na hrách, zábavě a každodenních soutěžích.

Velmi vítaným přírůstkem k lyžařské infrastruktuře je v Reischachu vybudovaný akvapark Cron4 s hydromasážními zařízeními, venkovním vyhřívaným bazénem se slanou vodou a dětskou sekcí s tobogánem.

Počet horských hospůdek s terasami, samoobslužných restaurací i křepčivých barových hříbků dokonce převyšuje počet sjezdovek.

Kronplatz je sněhově spolehlivým i v úplných okrajích sezóny, která trvá od konce listopadu nejméně do poloviny dubna – umění zdejších pistérů je na alpské špičce, takže pravidelně lze dlouho před Vánoci i okolo Velikonoc sjíždět po precizně vysněžených sjezdovkách až do údolí.

Lyžařské středisko Alta Badia se nachází v cca 30 km jižně od Kronplatzu a tvoří jednu ze čtyřech částí lyžařského okruhu Sella ronda.

Jednu z nejrozsáhlejších plně propojených oblastí Dolomit s drtivou převahou kratších, mírných až středně prudkých sjezdovek rámují opravdu impozantní horské kulisy Dolomit.

Lyžařský areál se rozvíjí po oblých vrcholcích nad údolím Badia, jímž se vine hlavní osa v podobě vyšňořených turistických městeček – Pedraces, La Villa, San Cassiano, Corvara a Colfosco. Kolem nich je utkána hustá pavučina 130 km sjezdových vláken, jež se vinou rozsáhlými zvlněnými loukami a několika lesními průseky.

Sjezdovkám vládne modrá a červená s carvingovou příchutí, nejkrotčeji působí oblast mezi průsmykem Campolongo, Corvarou a San Cassianem. Z vrcholu Piz la Ila do La Villy naopak stéká černá „výzva“ Gran Risa, kterou si za svůj každoroční cíl zvolil i Světový pohár. Krásná široká, ale členitá černá spadá i z kóty Vallon (2 550 m) v masivu Selly. Směrem do Corvary pak na ni navazuje dlouhá červená. Kratší tratě se sportovními úseky se najdou i nad Colfoscem na úpatí skalní homole Sassongher.

Lyžařský rozlet není omezen ani hranicemi střediska. Z okolních průsmyků se sjezdovky spouští do dalších oblastí, z passo Gardena do Val Gardeny a z Passo Campolongo do Arabby. Alta Badia je tak jako stvořena pro lyžařskou turistiku. Kolem dokola zdejší horské dominanty – masivu Sella – vede legendární okruh Sella Ronda.

Údolí kdysi bývalo těžko přístupnou končinou, o čemž svědčí původ zdejších nejstarších obyvatel – Ladinů. Ti jsou podobně jako Rétorománci pradávnými alpskými usedlíky, kteří byli z dostupnějších údolí vytlačeni už starověkými nájezdníky.

Jedna z nejrozsáhlejších, i když ne zcela kompaktních sjezdových ploch v Dolomitech se rozprostírá po svazích romantického údolí Val Gardena, nad nímž ční stinná stěna Sasso Lunga. Vrchol Ciampinoi soustředí černé sjezdovky, Seceda nebo Danterceppies středně náročné a poklidný Seiser Alm ty ještě mírnější – vždy s lanovkami na úrovni doby, o komplexním zasněžování nemluvě. Žádaná adresa znamená vyšší ceny a vytknout by se dal Gardeně i celkově dost čilý ruch, lyžařským pozitivem jsou moderní a kapacitní lanovky stejně jako 175 km z velké části propojených tratí.

Z městeček St. Christina a Wolkenstein kabinky ošplhávají vrchol Ciampinoi (2 254 m), z něhož se do všech stran vrhají černé sjezdovky, jež jsou neodolatelným pokušením dobrých lyžařů. Trať Saslong každoročně prověřuje i lyžařskou elitu při mužském sjezdu Světového poháru. Nad tím vším bdí z třítisícové výšky ohromná stěna Sasso Lunga. Ze sousedního skalnatého pahorku Piz Sella spadají krotší červené terény, ale stejně oblíbené a rušné, neboť tudy probíhá safari Sella Ronda. Ten způsobuje velké vytížení i na protilehlé stráni, po níž se z vrcholku Dantercepies vine nádherná dlouhá a jemně proměnlivá červená sjezdovka.

Klidnějším zákoutím je areál Seceda (2 514 m), přístupný ze St. Ulrichu i ze St. Christiny kabinkovými lanovkami (stanice lanovek na Ciampinoi a Secedu na opačných koncích města spojuje metro). Nejatraktivnější je široká červená stráň přímo z vrcholu obhospodařená rychlou 4sedačkou. Sjezd do St. Ulrichu se ve spodní polovině své 10km délky změní v cestu a dlouhá modrá trať do St. Christiny je taktéž vhodná pro rekreační kroužení. Ze Secedy je nejhezčí pohled na Sasso Lungo, z druhé strany se nad areálem tyčí četné zuby skalní skupiny Geisler.

Pod obrovitou stěnou Sasso Lunga se rozkládá i největší louka v Alpách – Seiser Alm. Díky síti lanovek dosyta uspokojí chutě rekreačních jezdců od začátečníků až po středně pokročilé. Z údolí je louka zpřístupněna dvěma větruodolnými kabinkovými lanovkami, nahoře o komfort lyžařů pečují rychlé sedačkové lanovky.

Tuto oblast je navštěvujeme jeden den na některých zájezdech do severních Dolomit, nebo je možné sem přelyžovat v rámci zájezdů do Val di Fassa nebo Alta Badia .

Jedním z míst v Dolomitech, které nebylo ještě masově objeveno, je údolí Hochpustertal (nově 3 Zinnen Dolomites) s menšími středisky Helm a Rotwand. Obě nesou i dlouhé, kvalitní červené i vydatně černé tratě s převýšením až 1 000 m, výhodou je i sněhová jistota mohutně podpořená výkonným zasněžováním.

V sezoně 2014/2015 byla obě střediska vzájemě propojena a středisko se tak okamžitě zařadilo mezi špičkové dolomitské skiareály.

Samotný Helm nabízí dvacítku kilometrů tratí, které se klikatí převážně severním svahem stejnojmenné hory. Podél páteřní kabinkové lanovky z Vierschachu se obloukem svažuje příjemná pětikilometrová červená sjezdovka střídající svižné a klidnější pasáže, přímo pod lanovkou se pak řítí širokánská, ale výrazně strmější černá trať se sportovními ambicemi. V jejíž horní, červenější polovině se točí ještě stará 2sedačka. Zajímavou černou sjezdovou tratí se může chlubit i jižní stráň směřující do klidného střediska Sexten – vesměs jde totiž o širokou cestu s poutavými výhledy na Sextenské Dolomity, zpestřenou poctivě černým hangem v závěru sjezdu. Na nejvyšší vrchol Hahnspiel (2 200 m) stoupá ze severní strany ještě 3sedačka s nenáročnou červenou tratí a z jihu vlek s krátkým, ale parádním carvingovým hřištěm, z něhož lze navázat po strmém černém úseku na sjezdovku do Sextenu.

Převážně severní svahy v kombinaci s velmi výkonným zasněžováním zaručují jistotu sjezdů až do údolí v podstatě po celou sezónu.

Skiareál Plose patří mezi 3 střediska sdružené pod názvem Eisacktal - Valle Isarco. Tyčí se přímo nad Brixenem a patří mezi nejvýznamější místní areály.

Bezlesou planinu Plose protkalo po celé šíři šest sedačkových lanovek s klubkem převážně červených sjezdovek - ty strmější spadají ze sousedního vrcholu Pfannspitze (2 547 m). Do údolí pak od horské chaty Plose vede jedna z unikátních tratí – černá sjezdovka Trametsch s bezmála 1 400 metrovým převýšením, přičemž nejprve krotce stéká po holém hřebeni a níže pak severozápadním, středně prudkým zalesněným a velkoryse vykáceným svahem v nekonečných zatáčkách až k parkovišti. Se svými devíti kilometry je nejdelší v Jižním Tyrolsku a svým profilem jednou ze špičkových tratí Dolomit.

Skiareál Gitschberg patří mezi 3 střediska sdružené pod názvem Eisacktal - Valle Isarco. Nachází se východně od brenerské dálnice nedaleko Brixenu a jeho vrchol tvoří bezlesá homole Gitschberg (2 512 m). Jedná se o menší areál, který je od roku 2012 propojen se sousedním Jochtalem.

Nejostřeji klopené sjezdovky vedou ze samotného vrcholu Gitschberg, dále se terén krotí do lehké modré, aby se na hranici lesa opět svižněji propadl. Dojezd do údolní vísky Meransen od mezistanice kabniky je pak velmi pozvolný.

Gitschberg s Jochtalem nyní mabízí takřka 50 km sjezdovek a kromě rodin s dětmi si zde najde prudké a zejména poloprázdné sjezdovky i náročnější lyžař.

Skiareál Jochtal patří mezi 3 střediska sdružené pod názvem Eisacktal - Valle Isarco. Nachází se východně od brenerské dálnice nedaleko Brixenu a na rozdíl od Plose a Gitschbergu jsou jeho sjezdovky dobře chráněny proti nepřízni počasí - větru a slunečnímu svitu. Jedná se o menší areál, který je od roku 2012 propojen se sousedním Gitschbergem.

Ve svých horních partiích má řídce zalesněné carvingové dálnice s moderní krytou 6sedačkou, velmi dobrá je i červená trať lesem do údolí. Kromě toho má ve vrchní pasáži dvě krátké, ale černočerné varianty (jedny z nejprudších, jaké je ještě možné upravovat).

Jochtal s Gitschbergem nyní mabízí takřka 50 km sjezdovek a kromě rodin s dětmi si zde najde prudké a zejména poloprázdné sjezdovky i náročnější lyžař.

Luxusní horské městečko nabízí poměrně pestré lyžování, ale dost roztroušené po mnoha okolních svazích propojených jen skibusem. Nejvděčnější je olympijský areál pod Tofanou se strými červenými a černými nahoře a modrými loukami dole, středně náročné tratě v působivé vysokohorské krajině jsou pak přímo na Tofaně. Sjezdovky jsou obsluhovány většinou expresními sedačkami, hlavní nástup je novou kabinovou lanovkou Cortina - Col Drusce - Tofana.

Terén v třítisícovkami obklíčené Cortině je rozmanitý a skýtá vše od vysokohorských kotlin až po přehledné ranveje na loukách nad městem. Tím nejlepším je olympijský areál pod Tofanou. Poměrně strmé, ale vcelku prostorné tratě v horních partiích ocení sportovní lyžaři, méně náročným a začátečníkům nebo funcarverům nejlépe vyhoví níže položené prostorné louky nad městem. Malý pestrý areálek Ra Vallées s jedinečným panoramatem a trvanlivým kvalitním sněhem leží třítisícové Tofaně v náručí a jeho lyžařskou nabídkou jsou tři pomalé sedačky a pět šest středně těžkých tratí s převýšením do 500 m. Mezi skalami odtud stéká i velmi strmá černá trať. Osamělá černá, kdysi závodní trať v lesním průseku vede z pahorku Col Druscie, kde má mezistanici páteřní visutá lanovka vedoucí od olympijského stadiónu v Cortině až na Tofanu. V bezlesé kotlině spočívá areál s několika členitými červenými tratěmi na protilehlém skalisku Faloria, odkud lze dlouhým nepříliš náročným sjezdem do průsmyku Tre Croce a výjezdem na opačnou stranu dosáhnout nejvyššího bodu – sedla Forcella Stauniés (2 932 m).

Z loklaity Pocol pak vede od roku 2022 nová kabinová lanovka na 5 Torri s návazností na Passo Falzarego (2 105 m) a obří skalní zub Piccolo Lagazuoi (2 778 m), na nějž vede lanovka téměř kolmo vzhůru. Z terasy horní stanice vám leží půlka Dolomit u nohou a čeká vás sjezd divokým skalním světem po široké červené sjezdovce zpět do průsmyku.

2 menší rodinné rodinné areály Speikboden a Klausberg se nachází severně od Brunecku v údolí Ahrntal a nepatří již do společnosti Dolomiti Superski. Severní orientace sjezdovek, výška až 2.400 m.n.m. a umělé zasněžování představují výborné sněhové podmínky po celou sezónu.

Hlavním střediskem dvou na sebe navazujících údolí Tauferer a Ahrntal je Speikboden, rozkládající se v severovýchodně orientované kotlině pod stejnojmennou horou. V hlavním kotli se to hemží čtyřsedačkami, kolem nichž stékají široké sjezdovky všech barev, z nichž přeci jen jedna převažuje – červená. Tratě se rozbíhají do tří světových stran, takže je možné podle libosti vyhledávat osluněné, nebo naopak stinné stráně. Nejvyšším dosažitelným bodem je vyhlídka Sonnklar (2 400 m), odkud se lze kochat pohledem na Dolomity i na ledovci přikryté Zillertálské Alpy. Začíná tu také nejdelší sjezd, který se nejprve širokým žlebem a později prudším svahem vydá do hlavního lyžařského kotle a odtud lesním průsekem až do údolí.

2 menší rodinné rodinné areály Klausberg a Speikboden se nachází severně od Brunecku v údolí Ahrntal a nepatří již do společnosti Dolomiti Superski. Severní orientace sjezdovek, výška až 2.500 m.n.m. a umělé zasněžování představují výborné sněhové podmínky po celou sezónu.

Jihotyrolský Klausberg, obývající severně orientovanou kotlinu nad obcí Steinhaus v údolí Ahrntal, má spíše menší rozlohu sjezdovek, zato významné 1 500m převýšení. Svou někdejší skromnější nabídku totiž rozšířil o 8místnou kabinku K2 a ostřeji skloněné, zhruba tříkilometrové sjezdovky do vysokohorských končin v nadmořské výšce až 2 510 m n. m. Po stěnách centrální kotliny se ze zhruba dvoutisícové výšky svažují pestré červené tratě, na jejím dně je na mírnějších svazích prostor pro pohodové ježdění. Tyto tratě obsluhují dvě trojsedačky a krytá čtyřsedačka, na niž pak navazuje zmíněná kabinka K2, tvořící nové srdce areálu.

Menší a méně známé středisko mile překvapí. Ke kladům patří výborná dostupnost, jen několik km od dálnice Brenner-Brixen, severní expozice terénu zaručující kvalitní sníh i při slunečním svitu. Moderní vybavení tvoří hlavní kabinka z údolí a především pak expresní sedačky. Sjezdovky většinou středně prudké, široké, mírně zvlněné, v horní partii v bezlesém terénu.

Chvíle odpočinku lze trávit v příjemných typických jihotyrolských hospůdkách.