Zájezdy s vlastní dopravou

Příjemné horské městečko je obklopeno bezlesými svahy s relativně strmými červenými tratěmi s převýšením až 900 m. Jejich šíře je přitom ohromná, snad nejširší myslitelná. Sněhová jistota je dík nadmořské výšce i většinovému zasněžování nadprůměrná.

Větší plocha sjezdovek náleží západní části zvané Carosello s vrcholem Vetta Blesaccia (2 796 m), kam míří z obou konců Livigna kabinkové a výše pak expresní sedačkové lanovky. Nejprudší sjezdovky spadají podél kabinkové lanovky Carosello. Jsou štědré šířkou i sklonem, čímž si říkají o delší carvingové oblouky. Z vrcholu Blesaccia jsou z opačné strany přejezdovou cestou připojeny mírnější, ale rovněž královsky široké dálnice s krytými 4sedačkami. Na strmosti tratě přidají až v nižších, zalesněných partiích při sjezdu do Livigna.

Menší, ale celkově sportovnější areál Mottolino spojuje s Livignem 12místná gondola. Tratě spadající z hřebene převážně holým svahem směrem k Livignu jsou špičkové. Největší porci spletitých sjezdovek obsluhují krytá 4- a 6sedačka a vesměs se jedná o rychlé červené až černé tratě, členitá černá pak pokračuje od spodní stanice 6sedačky až do města. Ideální rozlyžovací, široká a mírnější červená sjezdovka míří z Mottolina do průsmyku Trepalle. Podél kabinkové lanovky do Livigna stéká širokánská a oblíbená červená sjezdovka.

Cvičné terény mají své místo v hojném počtu zejména podél pěší zóny a dále pak na celém úpatí Carosella.

Livigno je díky nadmořské výšce (městečko v 1 815 m n. m.) obvykle sněhově bezproblémové od začátku prosince až do konce dubna, přesto závislé na přívalech přírodního sněhu z nevyzpytatelných jižních směrů. Zhruba dvě třetiny tratí pojišťují sněžná děla.

V samotném městečku, dlouze roztaženém podél silnice, je velké množství restaurací a obchodů, které vzhledm k bezcelní zóně přímo vybízejí k výhodným nákupům, zejména alkoholu, parfumerie a elektroniky. Celé město pak v častých intervalech pročesávají tři linky skibusů.

Italské lyžařské středisko Marilleva-Folgarida se nachází v západní části italských Dolomit, v údolí Val di Sole, cca 40 km západně od dálnice Bolzano - Trento.

Středisko je propojeno se skiareálem Madonna di Campiglio, který je nově dále propojen se skiareálem Pinzolo. Celková délka sjezdovek činí úctyhodných 150 km.

Z Marillevy 1400 a Folgaridy 1300 vyrážejí kabinkové a dále pak sedačkové lanovky na zalesněný hřeben s vrcholy Monte Vigo a Monte Spolverino, oba s kótou 2 100 m n. m. Ze dna údolí lze do areálu nastoupit v Marillevě 900 a od sezóny 2007/08 i poblíž obce Daolasa, odkud nově vede kabinková lanovka přímo do srdce areálu. Ve skladbě sjezdovek převládají ty méně náročné a přehledné, vždy v lesních průsecích. Nejrušnější místa v okolí Panciana nad Marillevou a Malghet Aut nad Folgaridou křižují široké modré a červené sjezdovky pro rekreační klouzání i pohodový carving, za něčím ostřejším je třeba se vypravit mimo epicentra areálu. Náročná černá sjezdovka padá z vršku Orti nad Marillevou a pravidelný, poměrně dlouhý slalomák míří do Folgaridy. Z Monte Viga se jediným sjezdem a výjezdem sedačkovou lanovkou můžete přesunout do Madonny di Campiglio, kde je lyžařská hostina ještě bohatší. Právě jednoduché a rychlé spojení s Madonnou a potažmo pak s Pinzolem je trumfem, který sjezdařskou síť Folgaridy a Marillevy rozpíná na solidních 150 km sjezdovek.

V jednom z nejstarších a nejznámějších středisek v Itálii je krédem vidět, ale hlavně být viděn. Mondénní městečko je obklopené úžasnou scenérií, kterou tvoří dolomitský hřeben Brenta. Kromě amfiteátru perfektně propojených a co do obtížnosti pestrých sjezdovek je Madonně k dobru i spojení s přes hřeben ležící Marillevou a nově také s Pinzolem

Lyžařské terény má Madonna kolem dokola sebe. Na jedné straně z centra města vyjíždí kabinky do oblasti 5 Laghi a na skalní ostroh Pradalago (2 100 m), na druhé na vrcholek Monte Spinale (2 100 m) a pod skalní průsmyk Grosté (2 445 m). Z Pradalaga vede zpět do Madonny parádně členitá černá sjezdovka Amazonia, v jejímž okolí je množství červených tratí. V sousední a přímo napojené oblast 5 Laghi (pojmenované podle 5 malebných jezer) se pod páteřní kabinkovou lanovkou vine příjemná červená trať a níže pak slalomák Světového poháru. Na protilehlém svahu se pod Passo Grosté rozléhají široké pláně modrých sjezdovek. Z vrcholu Monte Spinale, připojeného ke Grosté staršími sedačkami, se spouští přímo dolů do města nejprudší černá trať oblasti. Dlouhou oklikou lze sjet ze Spinale lesem po velmi pěkné, proměnlivé červené. Oba protilehlé svahy jsou propojeny lyžařským mostem na okraji města, od něhož startují 6místné kabinky na Grosté a sedačková lanovka s krytem směrem k Pradalagu a také k sousední lyžařské oblasti Folgarida-Marilleva.

Menší středisko nově propojené s věhlasnou Madonnou di Campiglio nabízí 32 km pěkných a často poloprázdných sjezdovek. Na skipas Skiarea Campiglio lze přes Madonnu přelyžovat až do Marillevy-Folgaridy a užívat si TOP lyžování na takřka 150 km sjezdovek.

Italské středisko Folgaria patří do skupiny Skirama Dolomiti Adamello Brenta a nabízí překvapivě úctyhodných 74 km propojených sjezdovek, všechny se 100% umělým zasněžováním. Skipas platí i na nedaleké středisko Lavarone, které má dalších 26 km sjezdovek. Skibusové propojení Folgaria - lavarone však k dispozici není.

Folgaria patří k jedněm z nejjižněji položených středisek, ale je velmi dobře dopravně dostupná - z Prahy až do Trenta pojedete pohodlně po dálnici a až posledních 12 km vystoupáte po místní silnici.

Centrem střediska je městečko Folgaria, nástupních míst do areálu je však více, z těch nejdůležitějších je to Serrada a Fondo Grande. Síť sjezdovek se rozkládá po členitém terénu s převýšením sjezdovek kolem 300 m, většina sjezdovek je střední náročnosti, některé červené i dost svižné.

Nadmořská výška není oproti jiným dolomitských střediskům právě nejvyšší, sjezdovky jsou zde ale pečlivě připravovány již začátkem zimy intenzivním umělým zasněžováním pokrývajícím celý areál včetně přejezdových úseků. Kvalita sněhu je ještě podpořena severní orientací většiny sjezdovek. Překvapivé jsou také výhledy do okolí, na severozápadě na skupinu Brenta, na sever pak centrální Dolomity.

Přepravní park patří ke slušnému průměru, vedle několik starších 2-4sedaček zde slouží i několik expresních 4sedaček. Cvičné svahy mají pojízdné koberce, které mohou využívat nejen děti. V plánu je také nová kabinová lanovka z centra Folgarie, která zrychlí a zpříjemní nástup do střediska z hotelů a rezidenzí ve městě.

Folgaria je ideálním místem nejen pro rodiny s dětmi, ale pro všechny, kteří hledají typickou italskou pohodu.

Italské lyžařské středisko Pontedilegno-Tonale (dříve AdamelloSki) se nachází v západní části italských Dolomit, mezi údolími Val di Sole a Valecamonica, v pohoří Adamello, cca 80 km od dálnice Bolzano - Trento. Oblast byla dříve rozdělena na 2 samostatné části, a to vlastní Passo Tonale a Ponte di Legno, spojené ve směru Tonale - Ponte di Legno jen úzkou propojovací sjezdovkou a zpáteční cestou pouze skibusem. V roce 2006 byly obě části propojeny moderní kabinovou lanovkou a nově rozšířenou sjezdovkou. Středisko dostalo nový název AdamelloSki a nabízí doslova lyžařský ráj se 100 km vzájemně propojených tratí v nadmořských výškách od 1120 do 3000 metrů, a to na skipas AdamelloSki platný pro celou oblast. Sjezdovky na vlastním Passo Tonale tvoří jižně orientovanou pláň s řadou modročervených přehledných sjezdovek vhodných zejména pro rodiny s dětmi, ve výšce 1900 - 2200 metrů. Za pozornost stojí lyžování v části Contrabandieri (2577 m.), nebo přímo za naším hotelem na sportovně laděné sjezdovce Alpino (2525 m.). Pro náročné lyžaře je určena černá adrenalinová sjezdovka Paradiso, nad ní se pak nachází do výšky 3000 m vždy sněhově zaručená část oblasti - ledovec Presena. Další část Ponte di Legno, které bylo rozšířeno o novou část Temú, nabízí sjezdovky všech stupňů obtížnosti a příjemné lyžování v níže položené a zalesněné části střediska. Od roku 2003 zde spolupracujeme s rodinným hotelem Bezzi***, který má vynikající polohu přímo u propojovací sjezdovky Passo Tonale - Ponte di Legno a u sjezdovky Alpino, a také s hotelem La Roccia, který se nachází u mezistanice lanovky Tonale - Ponte.

Sulden je středisko s polohou na konci světa – z plochého údolí Vinschgau s jablečnými sady stoupá silnice nejprve směrem ke Stilfserjochu a v malé vesničce Gomagoi odbočí do slepého údolí s devítikilometrovým strmějším výjezdem do horského letoviska v 1 900 m n. m. Přímo u paty mohutného Ortleru leží Sulden se svou řádkou hotelů a vysokohorským terénem.

Sjezdovky jsou rozprostřené do tří areálů, propojených přejezdovými cestami i skibusem. Z horního okraje střediska vyráží mohutná a panoramaticky prosklená visutá lanovka – jedna z největších na světě – k horské chatě Schaubachhütte (2 610 m). Odtud pokračuje krytá 4sedačka plochým svahem a spletí odpočinkových modrých tratí k bytelné dřevěné chatě Madritschhütte (2 820 m). Od ní vedou strmě vzhůru dvě 4sedačky až do výše 3 250 m s výhledem na kotlinu sevřenou tříapůltisícovkami Königspitze, Zebru a bezmála čtyřtisícovým Ortlerem. Mezi lanovkami se klikatí středně náročné sjezdovky. Zpět do údolí vede od mezistanice Schaubachhütte členitá užší cesta i freeridový itinerář, náročnější off-piste prochází od Madritschhütte kaňonem a ústí na údolní sjezdovku.

Díky nadmořské výšce a pomoci sněžných děl v oblasti Madritsch sezóna nezřídka začíná už koncem října a končí začátkem května. Přímo z centra střediska stoupají dvě lanovky do vzájemně protilehlých svahů Kanzel a Langenstein – zejména lesní průseky s převýšením 400–500 m jsou příjemným svezením i pro rychlejšího carvera.

V Suldenu nehlomozí dopravní ruch ani sem nejezdí sjezdařští chrti – je příhodný spíš pro klidnější dovolenou třeba i s většími dětmi. Vyjde-li počasí, nabijete se energií úchvatného horského amfitátru, v opačném případě – a vichr v těchto polohách výjimkou není – vezmete dočasně zavděk pár zdejším atrakcím. Mezi ty nejméně všední patří jačí farma a restaurace Reinholda Messnera, horolezce se zeleným srdcem. Slavný Jihotyrolan tu má i menší ledové muzeum.