Lyžování v TOP lyžařských areálech Alta Valtellina v Itálii, jako je Livigno, Bormio či Santa Caterina, si užijí skuteční lyžařští znalci. Oceníte zejména vysoké nadmořské výšky (Bormio až 3000 m, Livigno 1800–2800 m), díky nimž hutný sníh zůstává na sjezdovkách po celou sezónu až do dubna. Milým bonusem pro všechny je „schovaný“ miniareál Valdidentro, kde na pohodových červených sjezdovkách pod vrcholem San Colombano často nepotkáte živou duši. Hotel Castello má výhodnou polohu u Bormia, ve středu lyžařské nabídky.
Alternativou je hotel Silvestri přímo v Livignu, bez nutnosti dojíždět.
Lyžařská oblast Alta Valtellina patří k nejlepším v Itálii. Najdeme zde špičkové areály Livigno, Bormio a Santa Caterina, doplněné menším areálem Valdidentro. Sjezdovky jsou vysoko položeny a nabízejí kvalitní podmínky až do konce dubna.
Příjemné horské městečko je obklopeno bezlesými svahy s relativně strmými červenými tratěmi s převýšením až 900 m. Jejich šíře je přitom ohromná, snad nejširší myslitelná. Sněhová jistota je dík nadmořské výšce i většinovému zasněžování nadprůměrná.
Větší plocha sjezdovek náleží západní části zvané Carosello s vrcholem Vetta Blesaccia (2 796 m), kam míří z obou konců Livigna kabinkové a výše pak expresní sedačkové lanovky. Nejprudší sjezdovky spadají podél kabinkové lanovky Carosello. Jsou štědré šířkou i sklonem, čímž si říkají o delší carvingové oblouky. Z vrcholu Blesaccia jsou z opačné strany přejezdovou cestou připojeny mírnější, ale rovněž královsky široké dálnice s krytými 4sedačkami. Na strmosti tratě přidají až v nižších, zalesněných partiích při sjezdu do Livigna.
Menší, ale celkově sportovnější areál Mottolino spojuje s Livignem 12místná gondola. Tratě spadající z hřebene převážně holým svahem směrem k Livignu jsou špičkové. Největší porci spletitých sjezdovek obsluhují krytá 4- a 6sedačka a vesměs se jedná o rychlé červené až černé tratě, členitá černá pak pokračuje od spodní stanice 6sedačky až do města. Ideální rozlyžovací, široká a mírnější červená sjezdovka míří z Mottolina do průsmyku Trepalle. Podél kabinkové lanovky do Livigna stéká širokánská a oblíbená červená sjezdovka.
Cvičné terény mají své místo v hojném počtu zejména podél pěší zóny a dále pak na celém úpatí Carosella.
Livigno je díky nadmořské výšce (městečko v 1 815 m n. m.) obvykle sněhově bezproblémové od začátku prosince až do konce dubna, přesto závislé na přívalech přírodního sněhu z nevyzpytatelných jižních směrů. Zhruba dvě třetiny tratí pojišťují sněžná děla.
V samotném městečku, dlouze roztaženém podél silnice, je velké množství restaurací a obchodů, které vzhledm k bezcelní zóně přímo vybízejí k výhodným nákupům, zejména alkoholu, parfumerie a elektroniky. Celé město pak v častých intervalech pročesávají tři linky skibusů.
Bormio je středověké město s charismatickým kamenným centrem a velkolepou, i když nijak lyžařsky rozsáhlou horou Cima Bianca v zádech. Moderní lanovky zajišťují rychlý výjezd z 1 200 do 3 000 m n. m. a několik členitých a částečně i exponovaných středně těžkých tratí nabízí přehršle variací sjezdu až do města. Kvůli expozici svahu je tu často větrno, sezóna zato začíná nezřídka již v listopadu a trvá do konce dubna.
Severní svah Cima Bianca (3 025 m) bičují tratě, jež nejvíce oscilují kolem středu pomyslné stupnice náročnosti, tedy převažují nejrůznější odrůdy červených tratí. Sjezdařskou lahůdkou je trasa z vrcholu Cima Bianca až do údolí, k branám Bormia, která při troše fantazie skýtá nespočet variant: nahoře se po širokém hřebeni táhnou široké a jen lehce skloněné sjezdové magistrály, z nichž už se ale občas oddělí nějaký ten prudší rukáv. Hlavní proud tratí poté nabere na sklonu a než se zanoří do lesa, rozvětví se v několik různorodých variant, z nichž jednou je i závodní trať pro sjezd mužů Stelvio. Již výše oddělený vedlejší proud sjezdovek olíže členitý západní svah hory a lesem se protáhne až na středobod areálu – hotelovou mezistanici Bormio 2000. To závodní sjezdovka Stelvio ji zcela míjí a v prostorném lesním průseku klesá až na mezistanici Ciuk (1 600 m), odkud dalšími dvěma padáky dosáhne údolí. Jednotlivé varianty sjezdu lze díky množství vzájemných propojek kombinovat tak, že úctyhodný 10kilometrový sjezd celé hory pokaždé absolvujete trochu jinak, a to přesto, že jinak není síť sjezdovek nijak příliš rozsáhlá (celkem 35 km).
Díky MS v alpském lyžování 2005 prošel přepravní park střediska rozsáhlou a efektivní rekonstrukcí, jejíž výsledkem jsou kapacitní přibližovací kabinka a tři expresní a polstrované čtyřsedačky, které stačí obsáhnout celý prostor pavučiny sjezdovek.
Aprés-ski v Bormiu čerpá z městských výhod a navíc má i lázeňský rozměr: nedávno zrekonstruované termální lázně nedaleko centra využívají teplých pramenů kousek nad městem, které prý objevili už Římané, když tudy táhli napříč Alpami.
Unikátem a pro mnohé nakonec i nejmilejším překvapením je blízký areál Valdidentro, jehož vrcholek se krčí o zhruba 500 m níže než jeho okolních konkurentů: bývá ovšem zcela liduprázdné, sjezdovky mají pěkný, rodinně-carvingový střih a díky lesnímu porostu jsou přívětivé i za horšího počasí.
V sousedství známějšího Bormia leží rezidenční resort se stinným, sněhově velmi spolehlivým severním svahem, jímž se řítí středně náročné až sportovní, ale vždy široké tratě. Hlavní páteří areálu je moderní kabinková lanovka, doplněná starší sedačkou z resortu a několika vleky, v kotlině za hlavním hřeben je ještě nová 4sedačka s pohodovou červenou tratí.
Městečko eží na úpatí stinného severního svahu Monte Sobretty až v 1 740 metrech, tedy ve výši, kterou sníh pokrývá obvykle po celou sezónu. Od toho se odvíjí i kvalitní sněhové poměry na sjezdových tratích, jež vedou z vrcholku Cresta Sobretta (2 725 m). Z centra pomalu šplhá starší dvousedačka, aby za několik minut přistála na hranci lesa, kde se otevírá pohled na druhé patro areálu - širokou a převážně poctivě červeně strmou pláň pod Sobrettou. Na sedačku navazuje vlek, odkud lze sjet k mezistanici kabinkové lanovky. Ta je od MS 2005 hlavním dopravním prostředkem areálu - začíná na spodním okraji střediska a přes mezistanici a vrchol vede až do kotle na odvrácené straně Sobretty. Z vrcholu spadají směrem ke Caterině jen červená a černá, které se po úvodní serpentinovité pasáží rozšiřují a rolují k mezistanici, odkud pokračuje lesem až do údolí ""ženská"" závodní černá trať. Není pochyb, kde zdejší rodačka Deborah Compagnoniová sbírala zkušenosti k olympijskému vítězství. Přímo do centra vede podél staré dvousedačky široká červená trať, v mezipatře areálu jsou pak ještě dvě kratší modré s vlekem. Na jižní straně v posledních letech přibyla ještě krytá 4sedačka s velmi pohodovým profilem sjezdu. Je dostupná z vrcholu kabinkovou lanovkou anebo po sjezdovce, ovšem velmi ploché.